Martin Koubek
Fotograf

Říjen 2023

Svět se pohne

Je to 5 let, co jsem se vrátil z Peru a takřka denně mi v hlavě jela otázka, kdy se tam vrátím. Už v Amazonii jsem si ale dal závazek, že návrat nebude dřív, než se sám vnitřně posunu. Krom toho na mě sedala tíha zodpovědnosti dvojnásobného rodiče a manžela (jednonásobného). Je dost drahá dovolená jen pro jednoho a pro druhého to znamená dvojnásobnou zátěž být s dětmi doma.
Z Peru se tak stával sen v mlhavé budoucnosti.
Postupně jsem překročil povrchní záměry pro ceremonie. Vynořil se jediný a to ve rozšířených stavech vědomí pracovat s prostinkou leč základní i konečnou otázkou.
„Kdo jsem?“
(Gnothi seauton – Poznej sebe sama. Jak zní nápis nad vchodem do Věštírny v Delfách)
Je to asi 14dní, kdy jsem doma naplno přiznal, že bych rád v dohledném budoucnu jel (a i sám pro sebe si to připustil). Markéta mi odpověděla ať si na to zamedituju a přitáhnu si to 😃. A tak jsem to po letech zkusil. Meditaci s vizualizací, že v peru už jsem. Moc mi to nešlo, je to druh cvičení, který jsem opravdu roky nedělal. Pocitově jsem si tam dal třeba rok do vyplnění. To mi přišlo reálné. Naškudlit si cca 60 000,-
Další den mě napadlo kouknout na ceny. Letenky byl v pohodě, ale cena expedice se zvedla o dost víc než jsem čekal. A tak se můj sen zbortil, či posunul o pár let dál, protože 80 000,- už je vážně dost.
Zklamaně jsem se svěřil manželce a ona mi za pár dní na útěchu řekla, že si po letech vytáhla karty a prý tam někdy poletím. To asi bude muset padnout dolar 😃
Během páteční svatby mi přišla sms od člověka, kterého jsem fotil na jaře asi hodinu. Psal, jestli bych nechtěl do Peru, že mu odpadl parťák…. Tak jsem se zasmál synchronicitě s meditací, kartami a zavolal mu, že to finančně a rodičovsky nedám. Pro jistotu jsem se schoval za několik ALE a bál se, že budu muset říct ano až se mnou kladené podmínky vyplní.
Abych se nezbláznil z tíhy rozhodnutí že právě stojím krok od snu, vše jsem pustil.
„Pokud to tak má být, tak to tak bude.“
….a přišel klid. Už to nebylo moje, svět byl na tahu.
Přátelé, nebudu rozpitvávat detaily řešení financí, ale najedou jsem stál před svým naservírovaným přáním. Všechny „ale“ se bortily a nebylo za co se schovat. Svět tu byl přenastavený a jen čekal na můj konečný souhlas. Jako by něco výš rozhodlo, že přišel čas ukázat, jak moc jsem se posunul. Najednou víte, že nemůžete couvnout. Celý vesmír se kvůli Vám pohnul. Po druhé to už třeba neudělá.
A tak letím zpět do Amazonie, za šamanem a ayahuaskou, položit si otázku: „Kdo jsem?“
Vlastně se na to snažím nemyslet. Pořád si příjdu jako sobec. A už teď vnitřně brečím nad loučením. Ale jak říkají toltékové
„Jakmile se bojovník rozhodne, už není místo na lítost či pochyby.“
Musím moc poděkovat mé svaté ženě Markétě, která se již po 4. obětovala a nechala mě jít za svým snem. Nyní v nejnáročnější sestavě ona a naše dvě úžasné děti.