Živě na Českém rozhlasu Dvojce
Byl to hukot Jakmile se rozsvítilo prvně to rudý světýlko a nastal moment pro moje "Mým národům" tak se můj tep dal měřit na richterově stupnici. Jako protiváha vzestupu se má schopnost myšlenku v hlavě objevit, uplácat a vypustit, klesla na úroveň batolete. Později už jsem se naučil nořit se víc do sebe. Ale ještě půl cesty domů mi bylo zle. Záznam Nočního Mikrofora Docela náročná je doporučená úroveň sebecenzury. Nějaké zážitky a slova není doporučeno říkat a tak když myšlenku pracně rodíte, tak ji současně kontrolujete a osekáváte o šťavantosti. Omlouvám se všem sáňkovým fotografům a fanouškům, prostě jiný příklad fotografického
Otřes základů
možná by bylo lepší napsat "Víření sedimentů". Každý ať chceme či ne, tak zabředáváme v rutinách. Ač se snažím lidem dát focení autentické a nestrojené, tak mám své ozkoušené jistotky. Třeba u rodinných focení to jsou startovní pózy, kdy si všechny srovnám a pak vše nechám osudu. Sice je pro mě důležitá až ta fáze vznikajícího chaosu, ale i tak sleduji mé zabředávání do rutin a potřebu určitého "postupu". Tím na sobě nechávám růst krustu z těhle sedimentů. Naštěstí se čas od času objeví lidé a situace, které vše krásně rozvíří a já dostanu šanci vidět svět pestřeji, než mi dovolovala
O inspiraci
Během zimního focení se mě Katka zeptala, kde čerpám inspiraci. Rozleželo se mi to v hlavě
Cesta nefocení
Nefocení je proud. Nefocení je uvolnění. Nefocení je přirozenost. Nefocení je "já nevím". Nefocení je "nikdo to neví". Osmý doušek vína, usrknutí měsíčního léku. Nefocení je rozhovor. Nefocení je být zde spolu. Nefocení je hlubina mezi instrukcemi. Nefocení je "je to jedno". Nefocení je rtuť a chameleon. Znáš to z dětství. Nefocení je "Poběžíme." Nefocení je smích Nefocení je Teď Nefocení je "Skoč!" Nefocení si nevšimneš. Jakmile všimneš, stane se focením. Nefocení je prober se! Nefocení je sni! Nefocení je nemysli! NEfocení NENÍ focení
„Čekám, až na mě místo hvízdne.“
Při výletech a procházkách hledám pro focení místa příjemná ale divoká. Místa, která žijí a nebyla nuceně domestikována. Třeba takový upravený park je jako pudl. Načančaný pudl je občas fajn, ale ne pro toho, kdo se cítí být víc vlkem. Místa jsou jako lidé. Někdo se s Vámi chce zrovna vyfotit a někdo prostě ne. Nepředstavujte si ho jako pouhý "strom", ale jako prostor, jako sumu neustále se prolínajících prvků. S elementy organickými, jako jsou stromy, tráva, mech, keře, anorganickými skalami,vodou a větrem, ale i éterickým světlem, které vše dovoluje objevit, či halí okolí do pláště paprsků protisvětla. Vše se v
Vnitřní pouť
Co říct na toto focení? Byla to pro mě výzva. Naprostou většinu focení mám založenou na komunikaci. Nyní jsem to chtěl udělat jiné. "Proniknout mystickou cestu hlouběji do řeči těla a přenést ji na světlo světa. " Krásně se to představuje, ale jak předat tělu slovo, když jeho řeč je němá? Velký dík a obdiv patří Denise, která nahá zvládla provést mou hlavní instrukci: "Nech mluvit tělo, soustřeď se na něj." Občas jsem poprosil o přesun z kleku do stoje, ale jinak ateliérem zněla jen hudba podněcující dávné stavy transu. Když se pozorně podíváte, tak
Jak pracovat s lidmi
Práce s lidmi je alchymií. Není to o naučených technikách, co na koho zabírá a o manipulaci. Opravdová práce s lidmi začíná uvnitř nás. V minulém příspěvku o "nefocení" jsem psal o vysypání koše představ, které nás brzdí, abychom vytvořili prázdný prostor pro druhé. Dnes navážu tím, jak s prázdným prostorem pracovat. Jako ukázku použijeme tuhle malou holčičku. Ano, tu schoulenou v bezpečí na rameni tatínka. V podstatě je to stejné jako většina těch, koho fotím. Jde do nejistoty. Stojí před neznámým neoholeným člověkem, se kterým teď bude muset trávit nějaký čas, i když se na to třeba zrovna necítí. Popravdě
Žádný krok k lepší fotce
Jestli Vám můžu poradit, jak posunout fotky o krok dál, tak to bude rada: "Zbavte se mylné iluze, že je potřeba cokoli, někam sunout." Představa o tom, že se musíte zlepšovat Vás staví do pozice, kdy jste teď nedokonalí. A s tím přichází i trápení. Přestaňte se soudit a porovnávat. Budoucnost tady není, jste tady a teď, takoví jací jste. Přijměte to a s tím pracujte. Foťte tak jak nyní nejlépe dovedete. Ale jinak buďte prázdní. Taoisté tento stav pojmenovali "wu-wei" (nedělání). Ukliďte si v sobě. Vysypte ten koš domněnek, jací byste měli být, jací nechcete být, jaký má být ten, koho fotíte,