Už vím, co je KARMA. Před devíti lety jsem měl poslední rok status studenta. Focení byl krásný koníček s výhledem možného přivýdělku do budoucna (student pedagogiky tohle musí mít vyřešené). Neměl jsem závazky, nikoho jsem neživil. Být fotograf, nemuset nic dávat, jen dravě růst. Prostě jsem využil výhody před již zaběhlou konkurencí.
Zadařilo se, dostudoval jsem, ale učit jsem nešel. Nenašel jsem místo, tak se mi moje investice vyplatila a já mohl rovnou fotit. Vybojoval jsem si své místo na fotosvětě.
Roky plynuly. Už nejsem student, už jsem dluhy platící muž, manžel, otec dvou dětí, jsem daně platící OSVČ, jsem blázen platící DPH…platím své závazky. To je život. Karta se obrátila a já jsem dnes tím, kdo své místo za foťákem musí obhájit, protože není dne, abych zde neobjevil nové fotografy, jakoby má nekompromisní stará já, bojující o svou šanci.Toto je karma…proto to vlastně nemůžu mít nikomu za zlé…a to je pochopení.
Dita
5. 3. 2020 at 20:35
to není karma ale dospělost:) normální vývoj homo sapiens, děsí tě konkurence? zítra může nastat situace, kdy budeš nucen prodat vybavení a jít si sednout do kanclu nebo za katedru a možná bys byl šťastný i bez focení a v roli zaměstnance….lidi o tvojí práci zatím mají zájem tak se vykašli na pochyby