Martin Koubek
Fotograf

Category: Práce s realitou

Zázraky jsou jen zatím nepochopené zákony

Učím dceru zhmotňovat si přání (říkáme tomu kouzla). Dcera touží mít ledovou čarovnou moc (asi víte, odkud vítr vane). Rozhodl jsem se, že jí s tím pomůžu a umožním jí ten zázrak prožít. Musela ale cvičit meditace s vizualizací mrznoucí vody, protože bez práce nejsou kouzláče.
Asi si plno z Vás řekne, že kouzla neexistují a musím Vám dát za pravdu. Kouzlo je skutečně jen proces, který ze svého stupně myšlení/vzdělání a pak ale i vědomí nechápeme. Je nám jasné, že dítě ze své pozice uvidí svět magičtější než my, protože „to“ prostě nechápe. Představa, že mi dospělí už ale chápeme vše je také mylná a naivní. Věda dosáhla daleko, ale v nekonečném vesmíru není procesu, který můžeme nazvat zcela pochopeným. Vždy to bude jen dosažení nějaké hranice. A co je za ní je otázka.
Již jsem zažil, jak se přání plní svými absurdními způsoby. Podle mě to nejsou kouzla, ale jen naše omezené chápání procesů a zákonů reality, které nás daleko přesahují.
Až je lépe pochopíme, staneme se bohy. Stejně jako bychom jimi byli, propadnout se se současnými vědomostmi do středověku (alespoň na to chvíli než by pod námi zapálili hranici.
Na videu jsem si zahrál já na sílu, co určuje zda se přání vyplní či ne. Odhalit, kdo/co je nad námi a koriguje naše bláznivá přání, to je vznešeným cílem našich životů.

Je jedno, jakým způsobem se přání vyplní, nemusíme to chápat. Je ale krásné, že se to stane.

Video vydržte až do konce 😉

Kompletní technika je popsána zde https://www.koubekmartin.cz/ohni-si-svuj-svet/

Svoboda, ze které mrazí

„Každá cesta je správná. Vše, co se Vám děje je jen Vaší volbou. Můžete cokoli v okamžiku změnit. Teplo či zima, samota i interakce….vše je zde tady a teď připravené pro Vás.“

(zápisky z ayahuaskové ceremonie)

Zní to krásně, ale v nejhlubších stavech rozšířeného vědomi mě často děsilo právě to nekonečno a nereálnost reality objektivní reality.

V nekonečném multiverzu (nekonečné množství oddělených vesmírů) existují všechny možnosti, které mohou nastat. Pro naše vědomí jsou všechny varianty skutečnosti ve stavu nerealizovaném – jen jako možnosti. Naše já si ale jednu vybere a tím se pro nás stane realizovanourealitou.  Čím blíže našemu současnému stavu možnost dalšího vývoje událostí je, tím je více pravděpodobná a pro nás přijatelnější. Běžně se suneme po nejbližších „políčcích hry“, které se „musí stát“. Ale to je dáno jen našim nedostatkem sil poskočit dál k těm méně pravděpodobným až šíleným.

Může se například zdát, že z nepříjemné situace není úniku. Je to ale jen tím, že příznivější varianta je za hranicemi našich sil se k ní přesunout. Upneme-li ale pozornost na lepší budoucnost, která je pro nás přijatelně vzdálená („teď to není možné, ale za rok se to stát může“). Určíme tím směr, kterým se skrze řadu menších kroků k cíli dostaneme.  Klidně můžeme přehodit výhybku našich životů hned, v dalším momentu. Jen realizace pro nás může být šokující až absurdní.

Představme si to jako okénka filmu. Každé okénko je jedna varianta, jeden komplexní okamžik celého vesmíru. My stojíme na jednom, ale nečeká nás jen to „předurčené“. Před námi stojí nekonečná řada možností, kterými náš příběh může jít. A od každé možnosti je zde opět nekonečně dalších. Kauzalita s její příčinou a následkem se stávají pouhými okénky, které stojí nezávislé vedle sebe a jen jejich pohyb/naše vnímání vytváří iluzi propojenosti.

Síla výběru je limitována našimi představami o světě, názory, předsudky, očekáváním. Získáváme je zkušeností, z okolí, z medií, výchovou, přijetím světonázorů. Pro konkrétní realitu je to vše plně platnou pravdou, která sama sebe potvrzuje. Jsou to ale jen iluzorní mantinely, které můžeme posunout či zbořit. Ve vedlejší variantě reality už něco platit nemusí a kdesi v dálce už vše, čemu věříme může být lží.

Znám muže, který mi vyprávěl o nechtěném vedlejším účinku jeho cvičení. Když se vynořil z „meditace“ žil běžný život třeba několik dní až týdnů. Najednou prásk a probral se opět z meditace a žil nový příběh. Takto se mu to dělo mnohokrát za sebou až neopouštěl stav nejistoty o „reálnosti“ toho, co se mu děje. Zažil smrt svých blízkých a jich život v další verzi reality. Ta představa děsí, že? Totální ztráta jistot. Nakonec ho tato chyba v matrixu donutila dané cvičení opustit.

„Realita se může kdykoli a zcela změnit. Je jen přepsána balíčkem kompletní reality obsahujícím i vzpomínky na minulost. Nikdo nic nepozná. „

(poznámky z ceremonie)

Děsivé pro mě je, že vše kolem nás jsou jen realizované kulisy. Včetně našich blízkých i našich těl a myslí. Jejich reálnost je jen iluzí vzniklou tím, že sledujeme jejich příběh už nějakou dobu a interpretujeme si ho do podoby konzistentního příběhu. Jako jediný divák v kině. To samé ale platí i pro nás v hlediska vědomí ostatních. Nekonečnost vzniklých variant je pro mou mysl často tak nestravitelná, že je mi při té představě až fyzicky nevolno.  Může to být obranný mechanismus našeho ega, názorů a představ o světě, které bojují život. Nechtějí, aby jsme zjistili, že nejsou reálné. Jejich překonáním bychom čelili absolutní svobodě, která je děsivá.

Co když Vám diagnostikují nemoc a za týden Vám zavolají a omluví se, že prohodili výsledky? Nic není definitivní. Vše můžeme změnit. Okolí nám předkládá prognózy, je na nás zda je přijmeme. Děsivost absence pevného bodu je vykoupena svobodou.

Co s tím? Zkoušejte svá přesvědčení a názory, zbavujte se jich. Ač se zdají být pravdou jsou jen iluzí.

Jakmile změkčíte svět, půjde Vám lépe ohýbat. Paradoxně je zde ale jev, kdy přílišné chtění posunout se na jinou kolej, nám brání v pohybu.

Pokud chcete měnit realitu, měli bychom se paradoxně dostat do stavu, kdy je nám „problém“ co nejvíc jedno, protože čím více tlačíme na pilu, tím víc vzniká „nadbytečný potenciál“ a ten jde proti naši snaze. To znám třeba u meditací na hojnost v plonkovějších měsících. To se můžu udýchat do pupku a prd se stane (technika zvýšení hojnosti) . Oproti tomu v normálním měsíci, kdy si tam dýchnu, jen tak pro zábavu a je mi výsledek jedno, přichází hojnost zakázek v míře, kterou pak až nezvládám.

Takže když se například snažíme, ze všech sil pomoc blízkému od utrpení, tak se těžko se dostává do stavu „netečnosti“, který je pro realizaci přání potřeba. Čím více budeme život brát jako hru, tím lépe nám půjde zůstat v klidu a situaci měnit k lepšímu.  A nebo vše necháme plynout tak jak to je, protože ono to je z nějakého důvodu, který poznáme třeba až s velkým odstupe. Většina zásadních příkoří, které se mi staly, se nakonec ukázaly jako dobré. Protože cosi, kdosi řídí tu naši hru z vyšší perspektivy a ví víc než my.  Může to být jak naše vyšší já, tak samo Absolutno.
Každopádně, možnost změny zde je. Máme svobodnou vůli.

Prostorem variant musíme plout lehce a držet si vytyčený směr. Co nás vychyluje jsou naše pochyby a jiné negativní myšlení. Naše podvědomí se chytne všeho, každé naši představ a okamžitě stočí kormidlo. Doporučuji tedy zapojit selektivní pozornost a při své cestě prostorem se zaměřit na zprávy, které záměr/přání potvrzují. Cesta se tím urychlí.

 Přemýšlejte o tom. Je to blbost? I to je možnost 🙂

Článek o tom, jak se pohybovat po prostoru variant/měnit realitu

Lapen na cestě

JENOM HLUPÁK se může pustit na cestu vědoucího. Člověk s jasnou hlavou musí být na cestu vlákán lstí. Jsou davy lidí, kteří by se na cestu ochotně daly, ale ti nejsou k ničemu. Jsou to většinou hlupáci. Jsou jako dýně na vodu, které vypadají pevně jen z venku. Ale jakmile je zmáčkneš, jakmile do nich naleješ vodu, ihned začnou prosakovat.
Don Juan – Kolo času.

Doposud jsem si myslel, že dcera není typ na meditace. Je na to příliš akční, nesoustředěná. Ale dneska ráno přišla ať ji učím kouzlit tím, že ji naučím meditovat. Že chce umět taky čarovat.
Zasedla, nechala si pustit šamany, které nemůže jinak ani slyšet a vydržela sedět v klidu jako ještě nikdy.

I já jsem byl v pubertě lapen s tím, že v sobě rozvinu extra schopnosti, které mi pomohou ve škole. Tak jsem byl čarodějem, mágem a nechával si věšet od jiných bulíky na nos. Vyslechl jsem si zaručené historky o mých minulých životech v Atlantýdě a Egyptě. Nechal se za úplatek zasvětit do všelijakých energií (od reiki po Plamen centrálního slunce). Ale ono se NIC nedělo. Alespoň jsem sám sobě nenalhával, že se něco děje. Jen jsem si řekl, něco ve smyslu

„Ach jo , další prokletí, které ho mě někdo silnější musí zbavit, abych znovu nabyl schopnosti, které byly zřejmě příliš mocné.“

Maskovanou lenost jsem nazýval prací na sobě (ano, skrze podnikavé vykuky).

Až když jsem opět převzal odpovědnost sám za sebe a začal poctivě objevovat, kdo jsem, tak se zázraky začaly dít.

Dceru jsem dneska možná lapil. Moji radou pro ni jedno bude :

„Vyhni se rychlým a snadným řešením. Vycházejí draho. Odpovědnost samu za sebe nikomu nepředávej, zneužijí to. Práce na sobě je Tvoje práce, ne podnikání druhých.“

Energetická centra I (pupek)

Původně jsem chtěl psát nejdříve o všech energetických centrech, pak mi přišlo praktičtější psát o tech, které k focení využívám nejvíc.
Možná Vám přijde jako dětinské stavět základy podnikání na pochybné víře v nějaké energetické uzly v těle. A třeba to tak i je. Jsme děti, které si hrají své hry. Do té mé patří i takzvané čakry (kola), či jak jim v Amazonii říkají ňavis (oka). Možná existují, možná neexistují, možná existují jen pro toho, kdo je přijal a možná to je prostě jen vícestupňová hra vědomí a je to celé jedno.

Můžeme můj model čaker brát tak, že to jsou po těle rozložené zástupné body (něco jako ikony) pro různé oblasti našeho bytí. A soustředěním se na ně aktivujete danou oblast.
Za roky studia jsem našel nepřeberné množství jejich systémů, které té a té čakře přiřazují to a to a jiné zase ono. To mě jen utvrzuje v domnění, že si každý svůj systém budujeme sami.
Moje skládačka je taková, že k focení a celému rozvoji podnikání používám tyto:

1.Pupek

(qusco, hara)

Centrum hojnosti a Vašeho místa ve společnosti. Pupek vnímám tak, že když vidíte třeba opravdu hodně slavného zpěváka, který dokáže přitáhnout desetitisíce lidí na koncert, tak ten má silný pupek. Má to „něco“. Cítíte z něj určitou sílu, která Vás táhne pusťte si třeba tenhle koncert a třeba ucítíte to něco v pupku.

S tím „magnetismem je spojená i hojnost. Lidi to k Vám i věcem s Vám spojeným táhne. V řadě kultur je toto centrum jako základ pro další rozvoj, ale jelikož se jedná o centrum moci, tak je zde i velký vykřičník varující před jeho zneužitím.

Jsou momenty, kdy přes den vyloženě cítím, že je mu potřeba pár dechů věnovat. Něco jako „happy hours“ (okénko snadnější příležitosti vydělat). Často se pak stane, že mi do několika hodin příjde objednávka na svatbu. Nebo se pohnou prodeje na našem eshopu. Věřím, že časem se Vám citlivost vyvine. Pokud máte více zdrojů hojnosti, tak je aktivován vždy ten dostupnější. Občas mi manželka v legraci vynadá, že já dýchám a ona musí řešit objednávky. Vzhledem k utraceným tisícům v za reklamu, musím ale s politováním říct, že je to účinnější konverzní nástroj než placená reklama na Googlu, Seznamu i FB.

Kde ho hledat?

Obecně se budete opravdu motat okolo pupku, ale pár centimetrů do vnitřku těla. Při troše tréningu se dá jeho lokace naučit cítit rukama. Já ho prostě cítím tam,  kde mě hřeje v břiše.  Než se pustíte do experimentů, tak si zkuste nejdřív v sobě uklidit a zbavit se těžkých energií (programů). Jinak to bude zbytečná práce, nebo si jen dokrmíte programy, které Vás od úspěchu oddalují =D.

Co je hucha – těžká energie

Shaking – očistné natřásání

A možná ještě s prací na pupku počkejte, než napíšu něco o hrudi. Tu vnímám pojistku, aby se něco nehezky nepokazilo. Pupek by neměl být o moci a manipulaci, ale o tom, že je s Vámi lidem dobře a Vám je dobře s nimi. Já to vnímám na třeba na svatbách. Na konci ke mě příjde nějaký člověk a děkuje mi, že jsem na svatbě byl, že to se mnou bylo fajn (aniž by viděl fotky, kvůli kterým jsem tam primárně byl). Tady tento jev je ale dle mého kombinace pupku a hrudi.

Jak centrum nabíjet?

Je to asi na každého tvořivosti. Důležitý je záměr. Já používám toto:

  1.  Sednu si tak, aby měl rovná záda a neopíral se. Takže buď klečím, nebo sedím se kříženýma nohama na takovém polštáři. Neupírání pomáhá udržet koncentraci.
  2. Zklidním mysl (to je z toho všeho největší boj, tak hodně štěstí =D )
  3. Určím si přesněji záměr pro dané centrum – tak třeba hojnost. Doporučuji v sobě vyvolat pocit, že se tak již stalo, že jste obklopeni hojností. Jinak jen podporujete pouhé chtění. Zde narážíme na háček. Určete si záměr, ale netlačte na pilu. Dělejte to tak, jako by na tom vůbec nezáleželo! Je to paradox. Ale mám vyzkoušeno, čím křečovitěji se chce, tím větší prd se stane. Proto pracujte postupně a nezapomínejte na to, že život je hra. Cvičte a toto berte jako bonus.
  4. Zvolím si zdroj síly. Můžete ji tahat z širého okolí/nekonečna, nebo z nekonečně velkého slunce, Absolutna, Boha…každý dle svého vkusu. Ve finále vše kolem vychází z jednoho zdroje a je tím zdrojem. Oddělení je jen iluzorní.
  5. Na nádechu nasaji zářivé světlo/sílu do centra a podržím ji tam pár vteřin. Při výdechu si větší část nechám a zbytek společně se špínou pustím pryč- do zdroje, či do Země ke zkompostování.
  6. Opakovat dle chuti. Někdy mi stačí 2 minuty, někdy vydržím 15. Zatím poznám jen, když to bylo málo a i to, když to bylo moc. To se pak z práce můžu xxx (sami více co). Tomu potom říkám, přefouklý pupek.

Tak si už roky dýchám a lidi se mě ptají, jestli se dá vůbec focením uživit 🙂 Dá a už živím čtyřčlennou rodinu…fotkou. Jen musíte vytrvat a celé si to zapracovat do způsobu žití. Neškodit, plynout a radovat se.

Další mnou využívaná centra jsou:
Hruď – vztah k lidem, ale více jako cit a ne magnetismus.

Solar – ovládání reality viz článek Ohni svůj svět

Krk – komunikace na širší úrovni, sebe vyjádření, umělecké schopnosti

Pokračování příště… asi tou hrudí
Martin

Žádný krok k lepší fotce

Jestli Vám můžu poradit, jak posunout fotky o krok dál, tak to bude rada:

„Zbavte se mylné iluze, že je potřeba cokoli, někam sunout.“

Představa o tom, že se musíte zlepšovat Vás staví do pozice, kdy jste teď nedokonalí. A s tím přichází i trápení. Přestaňte se soudit a porovnávat. Budoucnost tady není, jste tady a teď, takoví jací jste. Přijměte to a s tím pracujte. Foťte tak jak nyní nejlépe dovedete. Ale jinak buďte prázdní. Taoisté tento stav pojmenovali „wu-wei“ (nedělání).  Ukliďte si v sobě. Vysypte ten koš domněnek, jací byste měli být, jací nechcete být, jaký má být ten, koho fotíte, jak má stát, jak se má tvářit, co je na něm špatně …. Vše pusťte. Vytvoříte tím prostor pro přirozenost, skutečnost, bytí. Udělejte to aspoň vy, každé místečko se bude hodit. Jen je potřeba to ustát.

Ideálním stavem pro oba je stav „já jsem“. Nic víc. Nic ve smyslu „já jsem fotograf“, „já jsem maminka dvou dětí“. Ty to role Vás omezují. Takže jenom „Já jsem.“

Myslím, že se čistota zrcadlí v očích. Bezelstný čistý pohled dětí je toho důkazem. Není tam žádný závoj, který by jas tlumil. Ještě nemusí nic hrát. Buďte jako malé děti a pokud někoho fotíte, umožněte to i jemu.

Skoro každé focení mi začíná tím, že mě lidi ujistí, že to s nimi nebude lehké a že jim musím říkat, co mají dělat. Proto jsou začátky takové krkolomné. Já lidem říkám, co mají dělat, kde mají být. Ale hlavním cílem je postupnou prací odstranit pocit, že je potřeba být instruován jak být.

  • Nesuďte se, „pokrok“ příjde sám, plynule, v pravý čas.
  • Milujte lidi, takové jací jsou a sebe samozřejmě taky 🙂
  • Nesnažte se kopírovat, není to Vaše cesta. Inspirujte se, ale stále buďte sví.

Když občas nahlédnete do mého blogu, tak věřte, že se tady jednou objeví několik technik, jak tohoto „nefocení“ dosáhnout. Jak z oblastí šamanismu, tak východních směrů jógy. Neříkám, že to plně ovládám, ale snažím se tím žít.

Ohni si svůj svět

Jak jsem chtěl skleník

Aby člověk začal cvičit, tak musí mít motivaci. Aby se chtěl vydat na cestu za hranice běžného světa, je potřeba ho lapit do pasti. Já Vám teď tady nastražím onu návnadu. Bude to můj oblíbený důkaz, že realita je tvárná jako těsto.

Léta páně, už nevím jaká, jsme měli rekonstruovat byt. Jsem poměrně botanik, tak mým snem bylo, pořídit na střechu místo terasy celoroční, vyhřívaný skleník o rozloze 28m2. Sny se nejlépe uskutečňují, když jdete štěstíčku naproti a realitu si ohnete k obrazu svému.  Jak se to dělá? Je to prosté, musíte si to představit, jako by to už bylo. Vy tam musíte skutečně být, teď! Je to tak prosté, jak to zní. Vizualizace ale musí být komplexní. To znamená, že se tam všemi smysly přenesete.

V meditaci jsem ulehl na lehátko v obrovském světlém skleníku, kde se ve vlhkém vzduchu mísily vůně rostlin a půdy. Světlo mi skrze skleněné stěny a strop svítilo do očí. Cítil jsem své oblečení a pevnou hmotu lehátka. Občas jsem usrkl zeleného čaje.  Jediné, co nebylo vyřešené, byla zvuková složka.

V tu dobu jsem měl na zkoušku ,a skoro ze srandy, zaslaných pár snímků aktů v poměrně prestižní soutěži v časopisu Reflex. Tak jsem jako zvukovou kulisu použil telefonický rozhovor s redaktorkou Reflexu o tom, jak jsem soutěž vyhrál. Nyní jsme tam skutečně byl se vším všudy.

Bylo krajem léla a já toto cvičení začal skoro denně opakovat. Rekonstrukce zatím probíhaly jen teoreticky na papíře a v našich hlavách. Během jednoho rozhovoru s architektem jsme zjistili, že můj vysněný/vymeditovaný skleník by vyšel na 500 000,- a měsíčně by nás udržení tropické teploty v zimě stálo 40tis. Tak tedy nic. Meditovat už nebylo potřeba, protože tohle bylo až moc velké sousto.

Uteklo léto a já jsem jel odfotit zakázku na Moravu. Jednalo se o teambuldingovou akci společnosti OVB, kdy měli po víkendovém semináři účastníci přejít přes uhlíky. Aby to tihle manažeři a obchodníčci zvládli, tak tomu grilování chodidel předcházelo několik hodin teoretických připrav (vlastně také o tom, jak je realita tvárná). Všechny semináře probíhaly na obrovském zrekonstruovaném zámku a to konkrétně na jeho nádvoří, které bylo kompletně zasklené. Prostě skleník par excelans. Fotím, fotím, když tu najednou se mi rozdrnčí v kapse telefon. Zvednu ho a z druhé strany se ozve ženský hlas, který se představí jako redaktorka Reflexu a gratuluje mi k výhře 1. místa v soutěži a získání nového notebooku. Poděkoval jsem rozloučil se povzdechem, že jsem ale chtěl skleník.

Moje fotka pak prolétla republiku na titulních stranách…..skleník ale nemám stále.

Podezřívám se, že při té urputné snaze vymyslet sedící zvuk, tak jsem až příliš pozornosti upnul tímto směrem a skleník tím posunul do pozadí. A nebo bylo pro mou realitu snažší zařídit výhru než skleník za půl mega. A nebo cosi vyššího uznalo, že v danou dobu by mi splnění přání přineslo spíš víc starostí.

Vše je tak jak má být. Možná tam někde ten skleník ještě čeká. Říkáte si, že to byla náhoda? Nejste už moc velcí na to, abyste ještě věřili na náhody?

Jak se to tedy celé dělá

  1. Předem si dobře promyslete, co chcete a jaká situace vám to bude potvrzovat. Musí to být stav, kdy se vám to právě plní, nebo už se to stalo. Klidně to může být i situace, která přání potvrzuje nepřímo.
  2. Lehněte si co nejpohodlněji, aby vás nic netlačilo a nerušilo.
  3. Věnujte pár minut uvolnění svalů celého těla.
  4. Začněte vizualizace smysl po smyslu. Klaďte důraz na hmat, to ten vás ukotvuje v realitě. I chutě a pachy jsou důležité. Nezapomeňte na emoce – radost ze splněného přání.
  5. Vydržte ve vizualizaci alespoň 5-10min.
  6. Kdo by rád práci podpořil, tak cvičení dělejte venku a do svého solar plexu (těsně pod hrudníkem) nasávejte energii ze slunce. Indiáni této energii říkají yachay. A splnění každého přání je jako nádoba, kterou je potřeba naplnit touto energií. Doporučuji ve fázi po uvolňování a i po vizualizacích.
  7. Celé cvičení dělejte tak 1x týdně.

Sami si určete jak náročné vaše přání je a kolik energie mu chcete věnovat. Jako vše, to má ale háček. Nedoporučuje se urputnost. Nesmíte to prožívat a cvičit jako by vám na tom závisel život. Netlačte na pilu. Ideální je být ve stavu, kdy vám splnění je v podstatě jedno. Prostě si hrajete a nikomu neškoďte. Přílišným lpěním totiž vytváříte nadbytečný potenciál a ten často vyvolá protireakci jakého si hlídacího mechanismu a přání se pak obtížněji plní. Jednou to rozeberu víc.

Co ještě ovlivňuje míru úspěšnosti realizací vašich přání? Je to zanesení vašeho biopole těžkými energiemi (viz článek), všeobecně množství energie, kterým disponujete, a pak vnitřní programy a bloky, kterými si sami házíte klacky pod nohy. Něco jako, když byste se chtěli stát slavnými a žádanými fotografy a přitom v sobě nesli větičky o tom, že neumíte fotit a že sláva kazí charakter.

Funkčnost techniky si ověřuji stále. Časem přidám další důkazy o tom, že jsme pány svých realit. Jak se to dá využít ke zlepšení svého focení? Zapojte představivost 😀

PS: Představte si, že v Andách toto cvičení dělají šamani a představují si, v jakém světě by chtěli, aby žili jejich děti.

Článek O mé představě vztahu vědomí a těla  

Doplňující článek o teorii prostoru variant:
Svoboda, ze které mrazí.

Shaking – očistné natřásání

K natřásání mě přivedl můj švagr, který je skutečný doktor  čínské medicíny, co v Číně studovat řadu let (ne jako zdejší rychlokvašky s pár víkendovými kurzy). Shaking je jednoduchá technika, kdy stojíte a prostě se natřásáte. Cílem je se zbavit stagnující chi.

Dle mého je důležité zapojit imaginaci, která je jednou z nejmocnějších sil ve vesmíru. Až ze sebe budete sklepávat těžkou energii, nedělejte to pouze fyzicky.  Představujte si, jak z vás opadávají tmavé cucky. Skenujte své tělo a hledejte problematická místa, kde cítíte tuhost, bolest, chlad… a všechno to setřeste dolů, nechte to opadat a oloupat.  Zde ale číňani končí. Je hezké to sklepat dolů, ale když si k nohavice vyklepete hovno, tak v něm budete stejně dál šlapat. Je potřeba ho pustit dál.
Jedno ze základních energetických cvičení v Andách se jmenuje Saminchaukuy. Jedná se o vytvoření proudu síly vedoucího z vesmíru (silného zdroje energie nad vámi) skrze vás dolů do země. Já tento proud používám k propláchnutí mého biopole.

  1. Představte si tedy své energetické tělo, jako vajíčko rozprostírající se okolo vás  na rozpětí paží.
  2. Otevřete jeho horní část, aby síla mohla proudit dovnitř. Představte si jak se napojujete na silný zdroj energie. Já používám představu obrovského slunce ze kterého jde silný paprsek světla.
  3. Skrze horní otvor nechce své biopole plnit oslnivou energií.
  4. Nyní otevřete spodní část a vše nepotřebné vyšlete do středu Země. Můžete začít cítit i nasávaní, jak si vás Země lehce přicucne a pomůže vám. Vše jí to jako dárek pošlete. Ona si Vaši těžkou energii ráda veme a promění v něco použitelného.
  5. Já jedu v rytmu: nádech – čistá energie dovnitř, výdech – těžká energie spodem ven
  6. Docela mi v udržení pozornosti pomáhá zapojit zvuk. Dovnitř vstupuje energie se zvukem Hmm (hommm) a ven jde se zvukem SA (saaa).

Mám tedy spojené energetické cvičení Saminchakuy se natřásáním, které je součástí čínského cvičení Qi-gong  (či kung).  Když jsme začal dělat toto cvičení, byl problém vydržet 15 min.  S postupným navyšováním a dalšími pokročilými vizualizacemi jsem nyní na 40ti minutách a klepal bych se klidně dál =D. Nastavte si tedy budíka, ať na to nemusíte myslet, a až zapípá, zastavte a sledujte pocity ve svém těle. Je to vážně znát.

Co je hucha – těžká energie

Pokud chcete na svém životě něco začít měnit, je potřeba se nejprve zbavit nepotřebného. Udělat si místo pro nové a svěží. Proto bych zde chtěl rozebrat problém těžkých energií.

Na andském pojetí  energií se mi líbí jedna věc. Není zde to naše černobílé škatulkování. My jsme se vším hned hotoví. Pokud nám to škodí, tak to je špatné, pokud prospívá, tak dobré. Zkuste se na to podívat v širších souvislostech. Použijeme jako modelový příklad hovno. Ne lidské, to by bylo sprosté o tom tak psát. Představte si hovno psí, těch je všude dost, tak to nebude asi taková hrůza. Abych se tady moc nezahovnil, tak budu používat zkratku „H.“ Tedy „H.“ vzniká jako vedlejší produkt životně důležitého mechanismu získávání živin z potravy, což je super pozitivní věc. Najednou ale z toho vypadne vedlejší produkt, který už psík nepotřebuje a my, pokud ho objevíme na botě, tak si taky radostí nevyskočíme. Takže v našem pojetí je „H.“ negativní. Ale ejhle. Ono může být vítaným zdrojem dusíku pro rostliny, obědem pro mouchy, plísně, bakterie. Tahle sebranka najednou „H.“ vidí pozitivně.  No a to samé platí všude. My dýcháme kyslík, který už nechtějí stromy a dáváme jim svůj CO2. Když se vrátíme k pojmu huča/těžké energii. Není to tedy energie zlá. Je to prostě něco, co už nepotřebujeme, čeho je dobré se zbavit a to ideálně v rámci reciproční výměny (vzájemně prospěšné). Jistě se najde někdo, kdo po ní skočí.

Kde tuhle huču můžeme najít? Máme s ní upatlané své energetické tělo. To si představte jako známé barevné vajíčko – auru. V Andách mu říkají „poq´po“ a není to jen obal okolo Vašeho těla, prostupuje jím. Hucha vzniká jako výsledek neharmonických vztahů, nízkých emocí, myšlenek….jak vašich, tak i od ostatních. Navzájem se tady špiníme a zatěžujeme. Jsou to i energetické otisky z minulosti. Ať je to co vše je to. Je dobré se toho zbavovat. Stejně, jako si čistíte zuby, sprchujete se a děláte „H.“, tak i na úrovni nehmotné je potřeba dělat hygienu, abyste nezahnívali a nesmrděli druhým. V Andách mají za tisíciletí vysledované techniky jak se nepotřebné energie zbavit. Obvykle jí odevzdávají Zemi – Pachamamě, ale i vodě, Slunci atd. Já používám Zemi, která je jako obrovský kompostér a vaši těžkou energii ráda příjme a zpracuje ji. Ve světě šamanů je vše živé, vše má své vědomí a je součástí nekonečné výměny energií. Když odevzdáváme huchu Zemi, není to vynášení koše, je to dar, je to poskytnutí jídla. Ona to ráda udělá a na oplátku Vám dá své dary.

Šamani vidí huchu jako tmavé, lepkavé chuchvalce, temné skvrny, smítka, ostré hroty… a to vše rozmístěně ve vašem poli. V čínské medicíně je pro huchu ekvivalentem stagnující qi/chi. Energie, která blokuje plynulost toku ve energetických drahách a způsobuje tím disharmonie – zdravotní problémy fyzické i psychické. Dál se Číňani nedostali. Protože je vše spojené a není rozdíl mezi tělem a světem, tak pokud máme těžkou huchu na špatném místě v našem energetickém poli, tak se její vliv projevuje i v různých oblastech našeho života a světa. Zašpiněná hruď může znamenat jak riziko infarktu, stejně tak i problémy ve mezilidských vztazích. Nebo, když se někomu nedaří přitáhnout si do života hojnost, tak by měl začít očišťovat pupek. O jednotlivých oblastech se rozepíšu někdy příště.

Poslední dobou vnímám jako druh huchy i naše mentální vzorce a programy, kterými si kazíme život. Už jste někdy přemýšleli o tom, do jaké míry je váš svět a jeho chod určen nějakou stupidní myšlenkou? Máme toho v hlavě mraky a sami si tam neustále nakládáme. Pro představu pak vět „peníze kazí charakter“, „to jsme ale pitomec“, „za tuhle práci si mohu říct pouze xxx“, „jsem alergik“. Jsou to takové mikro programy, které naoko jen popisují realitu. Co když jí ale tvoří? Nic není pevně dáno. Poslouchejte se víc, čím se zaklínáte? Sledujte problémové oblasti života.

Na odstranění těžkých energií denně používám tyto techniky:

Jako u všech technik není dobré upínat se na okamžitou změnu. Jak jsem zatím mohl poznat, jedná se o drobné změny reality k lepšímu. Na první pohled nepostřehnutelné, ale s odstupem času zjistíte, že se něco změnilo a že se vám žije lépe.
Jako velice účinné považuji šamanem vedené ceremonie s ayahuaskou. Tahle meducína z vás vyrve věcí, že se nebudete stačit divit. Jen si u toho dost ublinknete a uděláte třeba i nekotrolovaně nějaké to „H.“

Vztah těla, vědomí a světa

Teoretická omáčka o tom, jak myslím, že funguje svět

Tohle celé můžete brát buď vážně, nebo jen jako nějaké paradigma, které mi dovoluje plně provádět cvičení přesahující rámec modelu světě založeném na hmotě. Stále jsem člověk platící daně a nakupující chipsy na večerní mlsnou. Pojďte tedy do ohrádky mého cvičebního paradigmatu.

Z určitého úhlu pohledu svět dělíme na hmotný a nehmotný. Naše vnímání hmoty je ale pouhou sdílenou dohodou, kterou všichni v různé míře dodržujeme. Vše, co je, je jen energie a informace. Jen o něčem máme dohodu říkat, že toto je hmota a něco jiného je třeba jen nehmotná myšlenka. Já myslím, že VŠE je energie. Může to být ta enegie chi z tradiční čínské medicíny, která koluje po vašich energetických drahách. Ale je to také ta energie, ze které je utkán náš svět. V podstatě v tom není rozdíl. Do toho zde je vědomí, které to pozoruje a na něco si hraje. Žijeme tedy v neustálé hře přelívání se energií v Andách se jí říká Puklay.

Abychom mohli tuhle hru hrát a na plno si ji užít, obléklo si naše vědomí soubor energií, kterou pak začalo považovat za hmotné tělo, protože díky tomu je ta hra větší vzrůšo. Máme tedy tělo, které neexistuje a to se snaží přežit ve světě, který také neexistuje. Do toho máme své radosti a starosti, potřeby, role a osudy, nemoci, vztahy a to vše považujeme za reálné. Ono to díky té víře reálně je. Ale nemusí 🙂

Tělo a jeho stav je odrazem našeho vnitřního stavu – psychického, spirituálního, energetického…  Jakmile  pozměníme stav na „nehmotné „úrovni, odrazí se to i ve hmotě. Na tomto je založená nejen čínská medicína. Rozproudíte energii v té a té dráze a najednou nemáte zácpu. V šamani jdou ale dál. Všichni už jsme slyšeli, že svět je našim zrcadlem. Svět nám zrcadlí náš „vnitřní“ stav. Pokud jsme veselí, směje se i svět. Když vstaneme „zadkem napřed“, čeká nás i den blbec. Pokud nám něco vadí a dáváme tomu tím svou pozornost, tak se nám to neustále děje. Máme tedy vztahy:

  • Náš vnitřní svět se odráží na našem zdraví.
  • Naše vnitřní nastavení se zrcadlí i v okolním světě.
  • Tělo i svět jsou energie. Není v nich rozdíl. Hranice je pouze imaginární.
  • Vědomí ovládá energii.
  • Vědomí ovládá jak tělo, tak i svět.

Z toho nám vychází, že jakmile vyřešíme své vnitřní problémy, tak se nám nejen přestanou odrážet na zdraví, tak i v životě. Když toto pochopíte a začnete to žít, tak jak říkám, svět vám změkne.  Já se snažím, aby můj svět byl co nejměkčí. Něco jako modelína, ze které si uplácám, co jen budu chtít.  Zní to krásně, že? Ono taky je. Je tu jeden velký háček. Jsme obaleni nánosy, které jsme si sami vytvořili, nebo se na nás nalepily z okolí. Vraťme se k alegorii zrcadla. Jaký vzniká odraz ze špinavého zrcadla? Rozmazaný, deformovaný, nehezký, upatlaný. Aby jsme žili v co nejhezčím světě, je našim úkolem se té špíny zbavit. A to je první pilíř, mých doporučení, jak zlepšit život. Šamani v Peru říkají tomuto energetickému balastu „hucha“  (huča) čili těžká energie. Když se ji zbavíte, budete žít rázem v jiném světě. Ono to ale moc rázem nejde 🙂  Zbavování se energie hucha je jedno z mých denních cvičení, které bych Vám rád postupně popsal. Celá hra není ale pouze o čištění, to by byla asi nuda. Tam kde existuje odevzdávání, musí existovat i přijímání a následně práce s energií a realitou.

Jaká témata bych rád zpracoval?

Roky mě zajímá šamanismus a jeho techniky práce s vědomím a energií. Proto budu vycházet z peruánského systému Mosoq karpay, který mi zatím sedl svou filosofií nejvíc. Jsem jen člověk, kterého to zajímá. Možná jsem na tom i hůř než plno z vás. Určitě zde nechci poučovat z vyšší pozice, nějakého „zkušenějšího“. Sám se plácám v meditacích, tréningu koncentrace a boji se svými programy.  Důležité je, že to ale dělám, já tím žiji. Se šamany jsem se potkal a měl to štěstí, že jsem mohl poznat účinky jejich práce při ceremoniích s posvátnou ayahuaskou (zde mám fotky)  Ale neumím španělsky, takže veškerá teorie vychází z knih. Nic není konečně platné, vše se může změnit. Vyvíjím se, měním názory, zkušenosti, sebe. Co zde na stránkách budu sepisovat jsou nástroje mé cesty, třeba něco využijete i na té Vaši.