Celé léto se ukrýváte před spalujícím žárem a pak v den Vaši svatby prší tak, že snad budete muset k oltáři dojet ve člunu. Vždy soucítím s nevěstami, které jestli ještě jedou uslyší ten frk o pršícím štěstí, tak se jim otevře kudla v kapse. (Radím proto všem, aby se této formě "pomoci" vyhnuli. ) Dneska konečně snad rozvinu myšlenku, kterou převaluji na patře už pár týdnu. Je to o mlčení. O mém mlčení na svatbách. Dřív jsem na svatbách šel hodně cestou komunikace, abych se stal součástí, abych zapadl, aby se lidé otevřeli. Ale nedávno (ne na této svatbě) jsem šel svatbou