Martin Koubek
Fotograf

Tag: vědomí

Vztah těla, vědomí a světa

Teoretická omáčka o tom, jak myslím, že funguje svět

Tohle celé můžete brát buď vážně, nebo jen jako nějaké paradigma, které mi dovoluje plně provádět cvičení přesahující rámec modelu světě založeném na hmotě. Stále jsem člověk platící daně a nakupující chipsy na večerní mlsnou. Pojďte tedy do ohrádky mého cvičebního paradigmatu.

Z určitého úhlu pohledu svět dělíme na hmotný a nehmotný. Naše vnímání hmoty je ale pouhou sdílenou dohodou, kterou všichni v různé míře dodržujeme. Vše, co je, je jen energie a informace. Jen o něčem máme dohodu říkat, že toto je hmota a něco jiného je třeba jen nehmotná myšlenka. Já myslím, že VŠE je energie. Může to být ta enegie chi z tradiční čínské medicíny, která koluje po vašich energetických drahách. Ale je to také ta energie, ze které je utkán náš svět. V podstatě v tom není rozdíl. Do toho zde je vědomí, které to pozoruje a na něco si hraje. Žijeme tedy v neustálé hře přelívání se energií v Andách se jí říká Puklay.

Abychom mohli tuhle hru hrát a na plno si ji užít, obléklo si naše vědomí soubor energií, kterou pak začalo považovat za hmotné tělo, protože díky tomu je ta hra větší vzrůšo. Máme tedy tělo, které neexistuje a to se snaží přežit ve světě, který také neexistuje. Do toho máme své radosti a starosti, potřeby, role a osudy, nemoci, vztahy a to vše považujeme za reálné. Ono to díky té víře reálně je. Ale nemusí 🙂

Tělo a jeho stav je odrazem našeho vnitřního stavu – psychického, spirituálního, energetického…  Jakmile  pozměníme stav na „nehmotné „úrovni, odrazí se to i ve hmotě. Na tomto je založená nejen čínská medicína. Rozproudíte energii v té a té dráze a najednou nemáte zácpu. V šamani jdou ale dál. Všichni už jsme slyšeli, že svět je našim zrcadlem. Svět nám zrcadlí náš „vnitřní“ stav. Pokud jsme veselí, směje se i svět. Když vstaneme „zadkem napřed“, čeká nás i den blbec. Pokud nám něco vadí a dáváme tomu tím svou pozornost, tak se nám to neustále děje. Máme tedy vztahy:

  • Náš vnitřní svět se odráží na našem zdraví.
  • Naše vnitřní nastavení se zrcadlí i v okolním světě.
  • Tělo i svět jsou energie. Není v nich rozdíl. Hranice je pouze imaginární.
  • Vědomí ovládá energii.
  • Vědomí ovládá jak tělo, tak i svět.

Z toho nám vychází, že jakmile vyřešíme své vnitřní problémy, tak se nám nejen přestanou odrážet na zdraví, tak i v životě. Když toto pochopíte a začnete to žít, tak jak říkám, svět vám změkne.  Já se snažím, aby můj svět byl co nejměkčí. Něco jako modelína, ze které si uplácám, co jen budu chtít.  Zní to krásně, že? Ono taky je. Je tu jeden velký háček. Jsme obaleni nánosy, které jsme si sami vytvořili, nebo se na nás nalepily z okolí. Vraťme se k alegorii zrcadla. Jaký vzniká odraz ze špinavého zrcadla? Rozmazaný, deformovaný, nehezký, upatlaný. Aby jsme žili v co nejhezčím světě, je našim úkolem se té špíny zbavit. A to je první pilíř, mých doporučení, jak zlepšit život. Šamani v Peru říkají tomuto energetickému balastu „hucha“  (huča) čili těžká energie. Když se ji zbavíte, budete žít rázem v jiném světě. Ono to ale moc rázem nejde 🙂  Zbavování se energie hucha je jedno z mých denních cvičení, které bych Vám rád postupně popsal. Celá hra není ale pouze o čištění, to by byla asi nuda. Tam kde existuje odevzdávání, musí existovat i přijímání a následně práce s energií a realitou.

Jaká témata bych rád zpracoval?

Roky mě zajímá šamanismus a jeho techniky práce s vědomím a energií. Proto budu vycházet z peruánského systému Mosoq karpay, který mi zatím sedl svou filosofií nejvíc. Jsem jen člověk, kterého to zajímá. Možná jsem na tom i hůř než plno z vás. Určitě zde nechci poučovat z vyšší pozice, nějakého „zkušenějšího“. Sám se plácám v meditacích, tréningu koncentrace a boji se svými programy.  Důležité je, že to ale dělám, já tím žiji. Se šamany jsem se potkal a měl to štěstí, že jsem mohl poznat účinky jejich práce při ceremoniích s posvátnou ayahuaskou (zde mám fotky)  Ale neumím španělsky, takže veškerá teorie vychází z knih. Nic není konečně platné, vše se může změnit. Vyvíjím se, měním názory, zkušenosti, sebe. Co zde na stránkách budu sepisovat jsou nástroje mé cesty, třeba něco využijete i na té Vaši.

Svoboda, ze které mrazí

„Každá cesta je správná. Vše, co se Vám děje je jen Vaší volbou. Můžete cokoli v okamžiku změnit. Teplo či zima, samota i interakce….vše je zde tady a teď připravené pro Vás.“

(zápisky z ayahuaskové ceremonie)

Zní to krásně, ale v nejhlubších stavech rozšířeného vědomi mě často děsilo právě to nekonečno a nereálnost reality objektivní reality.

V nekonečném multiverzu (nekonečné množství oddělených vesmírů) existují všechny možnosti, které mohou nastat. Pro naše vědomí jsou všechny varianty skutečnosti ve stavu nerealizovaném – jen jako možnosti. Naše já si ale jednu vybere a tím se pro nás stane realizovanourealitou.  Čím blíže našemu současnému stavu možnost dalšího vývoje událostí je, tím je více pravděpodobná a pro nás přijatelnější. Běžně se suneme po nejbližších „políčcích hry“, které se „musí stát“. Ale to je dáno jen našim nedostatkem sil poskočit dál k těm méně pravděpodobným až šíleným.

Může se například zdát, že z nepříjemné situace není úniku. Je to ale jen tím, že příznivější varianta je za hranicemi našich sil se k ní přesunout. Upneme-li ale pozornost na lepší budoucnost, která je pro nás přijatelně vzdálená („teď to není možné, ale za rok se to stát může“). Určíme tím směr, kterým se skrze řadu menších kroků k cíli dostaneme.  Klidně můžeme přehodit výhybku našich životů hned, v dalším momentu. Jen realizace pro nás může být šokující až absurdní.

Představme si to jako okénka filmu. Každé okénko je jedna varianta, jeden komplexní okamžik celého vesmíru. My stojíme na jednom, ale nečeká nás jen to „předurčené“. Před námi stojí nekonečná řada možností, kterými náš příběh může jít. A od každé možnosti je zde opět nekonečně dalších. Kauzalita s její příčinou a následkem se stávají pouhými okénky, které stojí nezávislé vedle sebe a jen jejich pohyb/naše vnímání vytváří iluzi propojenosti.

Síla výběru je limitována našimi představami o světě, názory, předsudky, očekáváním. Získáváme je zkušeností, z okolí, z medií, výchovou, přijetím světonázorů. Pro konkrétní realitu je to vše plně platnou pravdou, která sama sebe potvrzuje. Jsou to ale jen iluzorní mantinely, které můžeme posunout či zbořit. Ve vedlejší variantě reality už něco platit nemusí a kdesi v dálce už vše, čemu věříme může být lží.

Znám muže, který mi vyprávěl o nechtěném vedlejším účinku jeho cvičení. Když se vynořil z „meditace“ žil běžný život třeba několik dní až týdnů. Najednou prásk a probral se opět z meditace a žil nový příběh. Takto se mu to dělo mnohokrát za sebou až neopouštěl stav nejistoty o „reálnosti“ toho, co se mu děje. Zažil smrt svých blízkých a jich život v další verzi reality. Ta představa děsí, že? Totální ztráta jistot. Nakonec ho tato chyba v matrixu donutila dané cvičení opustit.

„Realita se může kdykoli a zcela změnit. Je jen přepsána balíčkem kompletní reality obsahujícím i vzpomínky na minulost. Nikdo nic nepozná. „

(poznámky z ceremonie)

Děsivé pro mě je, že vše kolem nás jsou jen realizované kulisy. Včetně našich blízkých i našich těl a myslí. Jejich reálnost je jen iluzí vzniklou tím, že sledujeme jejich příběh už nějakou dobu a interpretujeme si ho do podoby konzistentního příběhu. Jako jediný divák v kině. To samé ale platí i pro nás v hlediska vědomí ostatních. Nekonečnost vzniklých variant je pro mou mysl často tak nestravitelná, že je mi při té představě až fyzicky nevolno.  Může to být obranný mechanismus našeho ega, názorů a představ o světě, které bojují život. Nechtějí, aby jsme zjistili, že nejsou reálné. Jejich překonáním bychom čelili absolutní svobodě, která je děsivá.

Co když Vám diagnostikují nemoc a za týden Vám zavolají a omluví se, že prohodili výsledky? Nic není definitivní. Vše můžeme změnit. Okolí nám předkládá prognózy, je na nás zda je přijmeme. Děsivost absence pevného bodu je vykoupena svobodou.

Co s tím? Zkoušejte svá přesvědčení a názory, zbavujte se jich. Ač se zdají být pravdou jsou jen iluzí.

Jakmile změkčíte svět, půjde Vám lépe ohýbat. Paradoxně je zde ale jev, kdy přílišné chtění posunout se na jinou kolej, nám brání v pohybu.

Pokud chcete měnit realitu, měli bychom se paradoxně dostat do stavu, kdy je nám „problém“ co nejvíc jedno, protože čím více tlačíme na pilu, tím víc vzniká „nadbytečný potenciál“ a ten jde proti naši snaze. To znám třeba u meditací na hojnost v plonkovějších měsících. To se můžu udýchat do pupku a prd se stane (technika zvýšení hojnosti) . Oproti tomu v normálním měsíci, kdy si tam dýchnu, jen tak pro zábavu a je mi výsledek jedno, přichází hojnost zakázek v míře, kterou pak až nezvládám.

Takže když se například snažíme, ze všech sil pomoc blízkému od utrpení, tak se těžko se dostává do stavu „netečnosti“, který je pro realizaci přání potřeba. Čím více budeme život brát jako hru, tím lépe nám půjde zůstat v klidu a situaci měnit k lepšímu.  A nebo vše necháme plynout tak jak to je, protože ono to je z nějakého důvodu, který poznáme třeba až s velkým odstupe. Většina zásadních příkoří, které se mi staly, se nakonec ukázaly jako dobré. Protože cosi, kdosi řídí tu naši hru z vyšší perspektivy a ví víc než my.  Může to být jak naše vyšší já, tak samo Absolutno.
Každopádně, možnost změny zde je. Máme svobodnou vůli.

Prostorem variant musíme plout lehce a držet si vytyčený směr. Co nás vychyluje jsou naše pochyby a jiné negativní myšlení. Naše podvědomí se chytne všeho, každé naši představ a okamžitě stočí kormidlo. Doporučuji tedy zapojit selektivní pozornost a při své cestě prostorem se zaměřit na zprávy, které záměr/přání potvrzují. Cesta se tím urychlí.

 Přemýšlejte o tom. Je to blbost? I to je možnost 🙂

Článek o tom, jak se pohybovat po prostoru variant/měnit realitu