Martin Koubek
Fotograf

Tag: fototerapie

Živě na Českém rozhlasu Dvojce

Byl to hukot
Jakmile se rozsvítilo prvně to rudý světýlko a nastal moment pro moje „Mým národům“ tak se můj tep dal měřit na richterově stupnici. Jako protiváha vzestupu se má schopnost myšlenku v hlavě objevit, uplácat a vypustit, klesla na úroveň batolete. Později už jsem se naučil nořit se víc do sebe. Ale ještě půl cesty domů mi bylo zle.
  • Docela náročná je doporučená úroveň sebecenzury. Nějaké zážitky a slova není doporučeno říkat a tak když myšlenku pracně rodíte, tak ji současně kontrolujete a osekáváte o šťavantosti.
  • Omlouvám se všem sáňkovým fotografům a fanouškům, prostě jiný příklad fotografického stereotypu mě nenapadal. Jsem za Vás často rád, že tento požadavek trhu uspokojí někdo jiný.
  • Bojím se, že jsem řadu myšlenek řekl jen částečně a tak nemusí být pochopeny a já budu za cvoka (to je ještě ta lepší část než nepochopení).
  • Ticho v živém přenosu má úplně jinou intenzitu než mlčení u kafe. Je tak krystalicky čisté, ostré ale i tak naléhavé ukončit se. Uvědomíte si, že v ten moment s Vámi mlčí i posluchači.
  • Proč jsem v ponču? No proč bych nemohl 😃 Byla to možná jedna moje pomůcka v tom, že o nic nejde. Být v košili, tak to by bylo hned jasný, že tohle je vážný!

 

OBĚTOVÁNÍ

Na světe jsou místa, kde se člověk vždy setkával s Božstvím, posvátná, místa síly. Stačí chvilka stažení se do nitra, rozpuštění hranic mezi vnitřním a vnějším, a už cítíte, jak se prolamují hranice mezi světy. Najednou stojíte v čarovném bezčasí, v posvátném prostoru.
Focení Nahých duší v místě, na kterém v dávných dobách byly nabízeny oběti bohům přináší možnost navázání na proudy odevzdávání. Noříme do vlastních hlubin, abychom odevzdali nepotřebné a oživili zapomenuté. Rozdmýcháváme spící sílu. V Andách není nic jako pozitivní a negativní energie. Je jen energie. Ta, co nyní slouží mě, tak Tobě může škodit. A naopak. Například naše vnitřní bloky a zranění jsou pro nás už přítěží, ale například Matka Země (Pachamama) je s vděkem příjme jako vydatnou potravu, kterou přetvoří/zkompostuje v něco, co nám bude zase k užitku. Podílet se na této posvátné výměně se v Andách nazývá Ayni.
Proto není ničím špatným na posvátném místě nabídnou jako oběť trauma z porodu, pocit provinění z problémů s kojením, křivdy a urážky z puberty, prostě všechna svá trápení, bránící nám v plnějším prožívání sebe sama.
Během focení hrajeme různé „hry“. Kdo na ně třeba jen z části přistoupil a nechal se unášet posvátným okamžikem. Může být i překvapen, následnými prožitky rozvíření sedlin našich vnitřních hloubek. Nemusí to být znát přímo na místě. Ale řada z žen onu nepopsatelnou změnu popsala (aniž bych po tom pátral). Když jsou vody zčeřené, máme možnost je buď zase nechal usadit a nebo vylít alespoň část špinavé vody a přiblížit se blíž k čistotě svého Božství. Vstupte jako Nahá duše do svého posvátného prostoru.