Na světe jsou místa, kde se člověk vždy setkával s Božstvím, posvátná, místa síly. Stačí chvilka stažení se do nitra, rozpuštění hranic mezi vnitřním a vnějším, a už cítíte, jak se prolamují hranice mezi světy. Najednou stojíte v čarovném bezčasí, v posvátném prostoru.

Focení Nahých duší v místě, na kterém v dávných dobách byly nabízeny oběti bohům přináší možnost navázání na proudy odevzdávání. Noříme do vlastních hlubin, abychom odevzdali nepotřebné a oživili zapomenuté. Rozdmýcháváme spící sílu. V Andách není nic jako pozitivní a negativní energie. Je jen energie. Ta, co nyní slouží mě, tak Tobě může škodit. A naopak. Například naše vnitřní bloky a zranění jsou pro nás už přítěží, ale například Matka Země (Pachamama) je s vděkem příjme jako vydatnou potravu, kterou přetvoří/zkompostuje v něco, co nám bude zase k užitku. Podílet se na této posvátné výměně se v Andách nazývá Ayni.

Proto není ničím špatným na posvátném místě nabídnou jako oběť trauma z porodu, pocit provinění z problémů s kojením, křivdy a urážky z puberty, prostě všechna svá trápení, bránící nám v plnějším prožívání sebe sama.

Během focení hrajeme různé „hry“. Kdo na ně třeba jen z části přistoupil a nechal se unášet posvátným okamžikem. Může být i překvapen, následnými prožitky rozvíření sedlin našich vnitřních hloubek. Nemusí to být znát přímo na místě. Ale řada z žen onu nepopsatelnou změnu popsala (aniž bych po tom pátral). Když jsou vody zčeřené, máme možnost je buď zase nechal usadit a nebo vylít alespoň část špinavé vody a přiblížit se blíž k čistotě svého Božství. Vstupte jako Nahá duše do svého posvátného prostoru.