Přiznání a otázka doplňujícího Proč
Přišla mi knížka, kterou jsem si pořídil, abych si rozšířil jógicko-mystické techniky sebepoznání a z něho plynoucího poznání podstaty reality. Skoro v prvním odstavci je úkol. Upřímně se zeptat sama sebe, proč techniky a učení chci vlastně znát. Odpovídám si už asi zautomatizovanou odpovědí, že hledám pravdu. Tím jsem to krásně vznešeně uzavřel. Teď (00:12), jsem musel vstát z postele, abych pokračoval. Nějaká, krutě upřímná část mě, se zeptala na doplňující otázku. „A proč chceš znát Pravdu?“ …a tak se přiznávám. Pravdu hledám ze strachu. Nic vznešeného. Ale je to tak. Chci se zbavit nejistoty z budoucnosti. Jak to bude, až zestárnu? Co rodina, práce a
Oblékni se do těla
Pojďte si se mnou zaexperimentovat. Třeba večer ve vaně. (Zajímavý začátek postu, že?) O co půjde? Základem bude změna pohledu na sebe sama, na to čím jste. Pro teď NEJSTE svým tělem. Tělo je něco mezi věrným němým přítelem a kusem oblečení. Na divnosti neubírám, že? Vydržte. Je to divná představa, od dětství počítáme s tím, že my jsme tělo. Na chvilku se od něj oddělte, jen v myšlenkách. Nejste tělem, MÁTE TĚLO! Sledujte své tělo, jako by Vámi nebylo. Jako by to byla nová kombinéza, kterou jste si oblékli a zkoušíte jak Vám je. Jak sedí ruce? Protáhněte je. V pohodě? Co zadek?